Ráno ten chlap z domu vychází a na tváři úsměv, že mu nic neschází. Pod tou maskou šklebící však skrývá se muž zuřící. Kráčí svižně sluneční ulicí a zdraví sousedy pravicí. Vypadá to vše hravě jenže nikdo nezná pravdu co mu běží v hlavě. Závistí a zlobou se dusí, běda tomu kdo jeho masku sundat zkusí. Pod maskou sám ďábel se ukrývá, maska však to skrývá. Já já jsem ten nejchytřejší nejkrásnější prostě dokonalý muž. Nikdo nevšimne si, že za zády pevně svírám nůž. Den končí, doma masku odkládám už tu přetvářku nezvládám. Zloba je má pravá tvář, moje tvář bez skrytu. Slunce vychází, pořád mě něco schází, proboha co to může být, že nemůžu ven bez masky jít.
