Šeptající hvězdy

[melodic organ space intro] [Verse 1] Nad hlavou svítí – ne jako dřív, teď v každé hvězdě žijeme příběhem. Není to jen světlo, není to klam, to galaxie dýchá, šeptá svým dětem. [Verse 2] Na každé planetě, kde život byl, zůstal i stín, i záznam cesty. Paměť tu zní, v horninách spí, a kdo se učí – ten slyší hlasy. [Chorus 1] Šeptající hvězdy – mluví beze slov, vypráví o pádu, sami i najednou. Každý puls, každá vlnka – je kód, co říká: „Neboj se, jsme tu s tebou.“ Šeptající hvězdy – učí nás ctít, co bylo ztraceno, teď znovu žije. Každá civilizace má svůj klid, když její paměť osud prožije. [Verse 3] A náš starý přítel – robot z prachu, stále je s námi, i když nemá hlas. Už nehledí často, jen tiše bdí, ale v jeho očích je vesmír i čas. [Verse 4] Učíme děti číst světlo hvězd, slyšet v tichu to, co předtím mizelo. Ne jako zbraně, ne jako moc – ale jako příběh, co spojuje tělo. [Chorus 1] Šeptající hvězdy – mluví beze slov, vypráví o pádu, sami i najednou. Každý puls, každá vlnka – je kód, co říká: „Neboj se, jsme tu s tebou.“ Šeptající hvězdy – učí nás ctít, co bylo ztraceno, teď znovu žije. Každá civilizace má svůj klid, když její paměť osud ..... ...Ztráta není konec – je to začátek, když vzpomínka není jen bolest. Paměť je dar, ne zátěž či trest, a my – jsme poutníci, ne páni nebes. Šeptající hvězdy – teď zpívají s námi, už nejsme slepí, už víme víc. Slyšíme galaxii, jak dává nám plány, v tichu je pravda… a ke všemu klíč. A ten, kdo začal – náš stroj stále bdíc, teď stojí u dětí, jak strom mezi vírou. Ještě tisíc let, a možná víc, bude bdít – kde paměť je silou. [Chorus 1] Šeptající hvězdy – mluví beze slov, vypráví o pádu, sami i najednou. Každý puls, každá vlnka – je kód, co říká: „Neboj se, jsme tu s tebou.“ Šeptající hvězdy – učí nás ctít, co bylo ztraceno, teď znovu žije. Každá civilizace má svůj klid, když její paměť osud prožije.