[Verse 1] Sedíš tiše ve svém světě, a já tam jsem jen tvým stínem. Sníš o věcech, které neznám, v tvém světě nejsem. [Verse 2] Chtěla jsem s tebou malovat – rozkvetlou louku, pastelky mizely v tvých dlaních. Chtěla jsem pohádku číst– ale chtělas pastelky jíst. Tvou odpovědí mi bylo ticho, trhala jsi papír, jak byla bych vzduch. [Verse 3] Pak najednou sis sedla, V tanci jsi začala zpívat svým hlasem, svým zvukem. Sedím za tebou– zkouším zvuk, cos vydala. [Bridge] Zarazila ses. Otočila se. A díváš se – poprvé do mých očí. ,,Do mých očí…" [Chorus] Konečně mě vidíš, skrz závoje, vrstvy, skrze zvuk. Očima ses mě dotkla, Řeklas mi pohledem víc než slova kdy řeknou. [Verse 4] Je to dar. Tichý, nenápadný. Nekřičel, neběžel, nesvítil. Je to pohled! Co trvá věčnost – a změnil mi celý svět. [Chorus – repríza] Konečně mě viděla. Poprvé jsem byla v jejím světě. V jejím tichu. A bylo to nejhlasitější „miluju tě“, jaké jsem kdy slyšela… [Outro – Šeptat, doprovodná hudba] Tehdy jsem věděla, že mě přijala… na vteřinu… navždy...
