[Sloka 1] Na ulicích je hněvu víc než slov, co mají váhu, každý chce mít pravdu, málokdo chce podat ruku. Vidíš člověka na dně, ale projdeš kolem dál, protože je jednodušší dělat, že jsi nic neviděl a znal. Svět nás naučil bejt tvrdej, neukazovat slabost, schovat svoje problémy a uvnitř pomalu padat. Každý řeší svoje čísla, svoje prachy, svoje jméno, ale kdo se zastaví, když někomu už došlo všechno? Kolik lidí křičí pomoc, aniž vydají jediný hlas? Kolik očí prosí o šanci a ty je mineš zas a zas? Nechci dělat soudce, sám mám svoje chyby, ale když můžu někoho zvednout, nechci stát jen vedle něj a dívat se. [Refrén] HNĚV! Toho máme kolem sebe dost, SOUCIT! Ten se ztrácí někde pod povrchem slov. Když někdo padá, neotáčej hlavu pryč, možná právě tvoje ruka může znamenat víc. HNĚV! Každý druhý ho má v očích, SOUCIT! Ale málokdo ho dokáže dát. Nemusíš změnit svět, stačí změnit jeden den, protože člověk může zachránit člověka jen tím, že řekne: **„JSEM TU, JEN.“** [Sloka 2] Vidím úsměvy na fotkách, za nimi schovaný války, lidi říkají „jsem v pohodě“, přitom uvnitř padají z výšky. Nikdo nevidí ty noci, kdy se člověk pere s hlavou, ráno vstane, nasadí tvář a pokračuje dál tou samou dráhou. A pak slyšíš: „Měl se snažit, každý má přece šanci,“ jako kdyby všichni startovali ze stejný pozice v závodě. Neznáš jeho příběh, neznáš cestu, kterou prošel, tak než někoho odsoudíš, zkus se nejdřív zeptat, co ho sem přivedlo. Protože tvrdost není v tom, že tě nic nedojme, síla není v tom, že se otočíš a řekneš: „Mě to nezajímá.“ Skutečný respekt není křik ani pěst zatnutá v dlani, je to schopnost zůstat člověkem, když svět kolem tebe ztrácí lidství. [Sloka 3] Tak pojďme přestat čekat, že ten svět opraví někdo jiný že soucit přijde ze shora a všechno bude najednou jiný. Začni tam, kde stojíš, u člověka vedle tebe, možná nevíš, co pro něj znamená, když řekneš: „Držím tě.“ Nemusíš mít miliony, nemusíš zachraňovat všechny, někdy stačí pět minut, kdy někoho opravdu vyslechneš. Jedna zpráva, jedno slovo, jedno obyčejný „jak ti je?“, a člověk, co chtěl všechno vzdát, možná zítra znovu vstane. Hněv bude pořád kolem nás, tomu se asi nevyhneme, ale můžeme rozhodnout, jestli ho pustíme i do sebe. Já radši nechám svoje řádky mluvit tam, kde není slyšet hlas, protože svět nepotřebuje dalšího, kdo bude nenávidět. Potřebuje lidi, co dokážou říct i v tomhle chaosu: **„NEODCHÁZEJ. JEŠTĚ NE. JSEM TADY S TEBOU.“** [Refrén – finální] HNĚV! Toho máme kolem sebe dost, SOUCIT! Ten se ztrácí někde pod povrchem slov. Když někdo padá, neotáčej hlavu pryč, možná právě tvoje ruka může znamenat víc. HNĚV! Ať si řve, my nemusíme řvát s ním, SOUCIT! Možná právě tímhle svět změníš. Nemusíš změnit svět, stačí změnit jeden den, **protože svět začne být lepší, až začneme být lepší MY.**
