[Sloka 1] Potkal jsem ji, když bylo ticho v mý hlavě, svět hořel kolem, já padal v dálce. Ale její hlas – jak kdyby zastavil čas, najednou všechno dává smysl, když vedle ní spím zas. Ona není jen krásná – je pevná jak skála, držela mě, když mi osud pod nohy házel lana. A já to vím – proto držím ji zpátky, život je válka, ale s ní mám klid i v ráně zrádný. [Sloka 2] Moje žena, moje světlo – i když stíny kolem jdou, když jsem se ztrácel, ona řekla: "Zvládneme to spolu," Máme dceru, máme syna – domov na dlani, a když svět mlčí, my si šeptáme v peřinách plány. Ne každý den je jako z filmu – ví to i ona, ale nikdy nezdrhla, když přicházela zóna. Tohle není jen vztah – tohle je základ, proto neskláním hlavu – vedle ní rostu jak hrad. [Refrén] Chtěli by ji mít, ale nemůžou znát ten pohled, kterej dá jen mně, když svět padá na dně. Je víc než sen – je realita v krvi, ona je můj klid, moje pravda, moje první. Stojí při mně, když padám i když letím, proto si jí vážím víc než všech těch řečí. Chtěli by ji mít – ale patří ke mně, a já jí za to dám celý svět, beze změn. [Sloka 3] Pamatuju chvíli, kdy jsem nevěřil v city, pak přišla ona a smazala všechny mý mýty. Žádný hry, žádný lži – jen rovnej tah, její smích mě léčí víc než lékárna a práh. Když večer usíná, dívám se na ní, a říkám si potichu – jak tohle je možný, paní? Díky ní mám všechno, co jsem kdy chtěl, a tak píšu ty řádky, abych řek' – jsem rád, že jsem tě měl. [Sloka 4] Už nejsem ten kluk, co lítá bez směru, díky ní vím, co je láska – ne kecy, ale důvěru. Naučila mě mluvit, když bylo lepší mlčet, a že rodina roste, když přestaneš jen držet. Je to moje královna, a já jsem ten strážce, co chrání náš svět – před tmou, lží i hráčem. Chtěli by ji mít? Možná... ale nezvládli by tíhu, ona je můj poklad – a ten dávám jen s vírou. [Refrén] Chtěli by ji mít, ale nemůžou znát ten pohled, kterej dá jen mně, když svět padá na podklad. Je víc než sen – je realita v krvi, ona je můj klid, moje pravda, moje první. Stojí při mně, když padám i když letím, proto si jí vážím víc než všech těch řečí. Chtěli by ji mít – ale patří ke mně, a já jí za to dám celý svět, beze změn.
