Střepiny

a střepiny lítaj a já jsem parazit jdi ode mě dál, pokud nechceš se nakazit dostal jsem zprávu, že ses stihnul nachladit pomůžu s nemocí a ty démony porazit sorry teď nestíhám, nemůžu dorazit sotva jsem dovolal už nestíhám dorazit tyhle myšlenky je nejlepší odrazit hlavně, se vrátí a já se chci popravit dvacet čtyři hodin, nonstop, už nemůžem zastevit všechny najít povraždit a pak zase nahradit jedu příliš rychle, to nemůžeš zpomalit jakmile zpomalím, tak už mi nejde to roztlačit žádná zkušenost, o co se mám podělit to jedniný, co můžu říct, je nenech se podělat nebyl bys jediný, ale ani ne poslední prošla mnou myšlenka jak kdybych se poleptal a střípky duše táhni do loje nikoho nezajímáš, cože? nikoho nejzajímá, kdože? nikoho nezajímáš tak táhni do loje všichni furt dokola říkaly mi, že jsem blázen pak se otočily a zjistily, že já sám jsem myslíš si snad, že to nemyslím vážně? tyhle moudra vyslyš a další ti já dám hned horký prameny a vody jak Františkovy lázně k tomu já v hlavě rým, ale neskládám básně všechno mám v hlavě, to je všechno co já dám jen všechno co dávám, vám dám teď v hlavě je Erben, kytice, květ šest a sedm stejně radši mám pět karakoram, zima zima a zas jenom led a střípky duše táhni do loje nikoho nezajímáš, cože? nikoho nejzajímá, kdože? nikoho nezajímáš tak táhni do loje tou temnotou zbylou, mě mí stíny vedou všechny stíny vidím, ale oni mě nenajdou nevím jestli bohužel, možná jenom díky za všechny ty chvíle, co jsem tu mohl žíti teď kvítí, už to není Erben teď svítí, ale je to rentgen teď vidím, stejně jsem furt veden pořád dokola, dokola, stejně jako benzen vypadá to tvrdě, pořád je to křemen možná, že internet, je tam kde jsem zvěčněn jestli vy na mě kamenem, tak já jenom chlebem a střípky duše táhni do loje nikoho nezajímáš, cože? nikoho nejzajímá, kdože? nikoho nezajímáš tak táhni do loje nade mnou, mám spásu nadějnou ničemnou leč přesto statečnou najednou už nejsem nad sebou (nad sebou) najednou už nejsem high (nebo jo?)