[Verse 1] Štatl sa klátí, knajpa hučí jak úl, u pípy visím, jak bych tam byl přibité na kůl. Škopek pěkně studené, rum pálí jak čert, život je jak štreka přes Cejl, bez mapy, je žert. Na stole lógr, špaček a kecy, každé slovo tu smrdí jak staré věci. Kámoš je chytré jak rádio v noci, já jen kývám hlavó, bo rozum už nemám v moci. [chorus] Hospoda je dom, dokud teče mok, štatl mě drží, aj když du na bok. Cesta dom je mordor, štreka na nervy, ale jdu ju furt – bo su ze štatlu, to mě dorvy [Verse 2] Vylézu z knajpy, kosa jak sviňa, dlažba sa houpe, hlava je jiná. Šalina v trapu, taxík je luxus, tak táhnu pěšky jak bludný cirkus. Na rohu cajti, baterka v ksichtě, ptajú sa, kam jdu, co su zač, v jakém su bytě. Říkám: „du Dom, šéfe, nic nedělám,“ oni čumí, jak péra z dyvanu , že du sám. [chorus] Hospoda je dom, dokud teče mok, štatl mě drží, aj když du na bok. Cesta dom je mordor, nohy jak z betonu, cajti za zadkem a já bez lovů a žetonu [pre-chorus] Štatl spí, jen lampy maj kecy, lavička pamatuje víc než moje věci. Asfalt je kámoš, co nikam nespěchá, Brno mě nese, v průseru mě nenechá. [Verse 3] Vchod jak bunkr, klíč sa lochčí, schody sa točí, jak ja na kolotoči Padnu do pelechu, svět sa vypne hned, říkám: „Zítra nepudu“… a vím, že kecám jak pes. [outro] Hospoda je dom a dom je štatl, mezi pípo a posteló su celý život splácl. Cesta dom napiču, ale patří to nám, bo su z Brna, ty vole – a s tým nic neudělám, to znám.
