(Intro) Sedím sám na zastávce, ticho kolem mě, autobus 7 přijíždí, ale ty už nejsi tady, byli jsme dva, teď už jenom já, ať už se vrátím kamkoli, vždycky zůstanu sám. Chtěl jsem tě vzít na tyhle cesty, co jsme plánovali, ale teď jedu dál, a cítím, že tě nenajdu. Vzpomínky na tvůj smích, jak v srdci ho mám, ale ty už jsi pryč, a já se ptám: "Proč?" (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Sloka 1) Někdy slyším tvoje jméno, když někdo prochází, zastávky se míhají, ale ty už nejseš tam, byl jsem zvyklý tě mít po boku, teď už jenom čekám, až mě to přestane bolet. Ty sis vždycky představovala, jak to bude, ale teď je ticho, co po tobě zůstalo, ať už se snažím jak chci, nevidím cestu zpět, všechny naše plány teď spí v srdci, co se zlomilo. Každý den procházím tímhle městem, ale už to není stejné, bez tebe, bez nás, autobus mě veze dál, ale já stále stojím, s hlavou plnou vzpomínek na to, co už nevrátím. (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Sloka 2) Tvoje místo je prázdné, teď tu sedím sám, na těchto zastávkách, kde jsme se smáli, cesta pokračuje, ale já se ztrácím, každý krok vpřed je jako břemeno, co mě tíží. Město se mění, ale to nic nezmění, v mém srdci je místo, co už nikdy nezaplníš, autobus mě veze, ale já čekám na tebe, ale ty už nikdy nepřijdeš, tohle je konec, co mě drtí. Někdy se ptám, jestli tohle byla jenom chvíle, jestli to nebyl jen sen, co se rozplynul, ale ticho po tobě zůstává, a já jedu dál, i když vím, že už nejsi tu. (Bridge) Jak mám žít dál, když ty nejsi tu? Každý den je boj, co mě zanechává prázdného, autobus 7 mě veze na místo, kde nic nečekám, jen vzpomínky, co mi brání znovu dýchat. (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Refren) Autobus 7, jede, a já vím, že je to naposled, po městě jedu, ale teď to není jako dřív, čekám na chvíli, kdy tě zase uvidím, Autobus 7, ale ty už nikdy nenastoupíš. (Outro) Jedu dál, sám, autobus 7 mě veze, zastávky prázdné, vzpomínky zůstávají. Místa, co jsme plánovali, teď zůstávají prázdná, a já tu stojím, sám, ztracený v čase. (Křik) „Proč jsi musela odejít?!“ (Tichý, zoufalý křik) „Nikdy už tě neuvidím…“ (Ticho) Autobus 7 jede dál, ale ty už nikdy nenastoupíš.
