Smutný král

Dnes povíme si pohádku o smutném králi O jeho paní královně, jak se o něj bály Za devatero horama jako vždy bydlel král Měl nádherné království a každý se ho bál Král však nebyl nijak zlý, měl rád dobrou hudbu Nikdo k němu nechodil, on měl vysokou hradbu Pořádal tam regé párty, měl to prostě rád Ale smutně pařil sám, chtěl být kamarád Jednoho dne rozhodl se, pozvat celé království Udělal plagát na pergamen, že pořádá mistrovství A ten, kdo ho vyhraje si vezme jeho dceru Už se těšil na pártošku, celý ožil věru Jenže co se nestalo, to on nečekal Přišlo celé království a on se polekal Neměl totiž tolik místa ve svém velkém hradu Poddaní byly na chodbě, záchodě i skladu Královská párty se tak trochu zvrtla Byl to středověký ček tek, i kráva plagát zhltla Všude válely se číše, víno pily z korbelů Polovina království ocitla se v popelu A tak králův pobočník a i věrný šašek Nabírali vodu do ručně tkaných tašek Zkoušeli tu hrůzu ručně zastavit Ale poddaní se přece přišly pobavit A tak starý král se ani jednou neusmál Zůstal navždy smutný, bez hradu a sám Královna od něj utekla a dceru sbalil dav Stal se z něho bezdomovec, na vousy sedal prach Ale král zdá se nebyl ponaučen Založil si ve vesnici místo s gaučem Pořádal tam svoje párty, byl středověký dýdžej Kdyby něco, je tam do dnes, všichni k němu vzhlížej Jaké z toho přátelé plyne ponaučení Nepořádej pártošku, když sekurytka není No tak nepořádej pártošku, když sekurytka není