těžko se mi žije, těžko se mi dýchá, ještě mi to srdce bije, ale dost mě to v něm píchá, jsi to ty koho navždy skryje, ty a ta vzpomínka tichá včera zase byl ten čas, a mě dohnala depka zas. už mi dává zabrat delší dobu, jednou mě to dostane do hrobu, protože já to už bez Tebe nezvlá-dám, (nezvládám-dáám-dáám) ale neboj, cestou do nebe ti zamá-vám. (zamávám-váám-váám) když něco končí, začíná druhé, proč mě to tak mučí, je to kruté, bez Tebe jakoby ukončil se svět, zůstaly jen písmenka, co skládám do vět. v hlavě zní ta myšlenka, že ztratila se mi má panenka. přestalo mě vše bavit,, ne, já nechci se zbavit těch svých nároků, ale bez tebe neudělám ani pár kroků. myslím na tebe dnem i nocí, nezvládám nástup těch emocí. pořád mě to hodně žere, jak vidím že druhý mi tě bere. proč ty dny jsou tak těžký pro mě, nemám klid v duši, nemám klid v domě, proč všude vidím všechny šťastné, kromě mě má každý důvod žít, já to vidím marně. těžko se mi žije, těžko se mi dýchá, ještě mi to srdce bije, ale dost mě to v něm píchá, jsi to ty koho navždy skryje, ty a ta vzpomínka tichá. těžko se mi žije, těžko se mi dýchá, ještě mi to srdce bije, ale dost mě to v něm píchá, jsi to ty koho navždy skryje, ty a ta vzpomínka tichá včera zase byl ten čas, a mě dohnala depka zas. už mi dává zabrat delší dobu, jednou mě to dostane do hrobu, protože já to už bez Tebe nezvlá-dám, (nezvládám-dáám-dáám) ale neboj, cestou do nebe ti zamá-vám. (zamávám-váám-váám) já pro tebe dělám vše z plných sil, jen proto abych ti úsměv na tváři vytvořil. ale ty jako by jsi to vůbec neviděla, a ze svého života jsi mě vyprovodila. místo toho aby jsi moji duši osvobodila, tu nejčernější kletbu jsi na mě uvalila. pro tebe nejen že vše obětuji, ale věř mi že spoustu toho riskuji. i přes to já tě ztrácím, a dal se sám potácím, navzdory těm věcím, stávám se tonoucím. včera zase byl ten čas, a mě dohnala depka zas. už mi dává zabrat delší dobu, jednou mě to dostane do hrobu, protože já to už bez Tebe nezvlá-dám, (nezvládám-dáám-dáám) ale neboj, cestou do nebe ti zamá-vám. (zamávám-váám-váám) opravdu je to děs, ať ukončí se ten běs, chci tě včera i dnes. tak proč jsme si. tak cizí, když ty jsi pro mě to zlato ryzí. musím odejít, ať to trápení zmizí, nesmím se nechat vést mou vizí. proč ty dny jsou tak těžký pro mě, nemám klid v duši, nemám klid v domě, proč všude vidím všechny šťastné, kromě mě má každý důvod žít, já to vidím marně. těžko se mi žije, těžko se mi dýchá, ještě mi to srdce bije, ale dost mě to v něm píchá, jsi to ty koho navždy skryje, ty a ta vzpomínka tichá. těžko se mi žije, těžko se mi dýchá, ještě mi to srdce bije, ale dost mě to v něm píchá, jsi to ty koho navždy skryje, ty a ta vzpomínka tichá
