Hromy se blíží a obloha rudne, kdo nemá víru, ten strachem jen ztuhne. Thór jede v voze, co rozbíjí skály, před jeho hněvem se i hory bály. Mjölnir je poutem, co drží náš svět, na každou zradu on zná odpověď. Udeřil do mraků, jiskra už letí, chráníme zemi a své drahé děti! Þórr, þrumu-dróttinn, með hamarinn háva, Miðgarðr lifir um ókomin ár! Elds-blossi í augum skínn, Sigrinn bragðast sem hunangs-vín! Kozlové dupou a oheň teď praská, není v tom slabost a není v tom láska. Jenom čistá síla, co obry teď drtí, pohrdáme strachem a pohrdáme smrtí. Když blesk protne obzor a ozve se třesk, v našich všech duších se probudí lesk. Udeř do stolu, ať poháry skáčou, v Thórově síni jen zbabělci pláčou! Þórr, þrumu-dróttinn, með hamarinn háva, Miðgarðr lifir um ókomin ár! Elds-blossi í augum skínn, Sigrinn bragðast sem hunangs-vín! Až přijde Ragnarök, poslední boj, Thór bude v čele, on je náš zdroj. Jörmungandr padne a s ním i ten strach, než se i hrdina obrátí v prach. Tak pozvedni pohár a zařvi do tmy, nejsme jen stíny, jsme bohové my! Kladivo nad hlavu, víra je štít, v hrdosti předků teď budeme žít!
0/500