Kněžna Libuše

Song about the Founding of the Přemyslid Dynasty. Princess Libuše, the founder of the dynasty, prophesied a great city whose glory would touch the stars—the city of Prague. [Intro] Na Vyšehradě kněžna stojí, na řeku tichou hledí dál, moudrost jí září v krásném kroji, lid k jejím slovům naslouchal. [Verse 1] Vládla bez meče, vládla právem, spravedlnost jí byla štít, soudila sváry mezi davem, každý k ní chodil pro radu. [Verse 2] Dva muži přišli k soudu kněžny, o pole vedli tuhý spor, starší byl pyšný, mladší něžný, křivda však tížila ho víc. [Verse 3] Libuše pravdu dobře zvážila, mladšímu dala právo mít, staršího hněvem rozohnila, že žena smí nad muži bdít. [Chorus 1] Zpívej, země, o Libuši, o kněžně z rodu Krokova, moudrost její časem ruší křivdu, hněv i zlá slova. [Verse 4] „Nechť vládne muž!“ tu křičel starší, „žena nám vládnout nemůže!“ Libuše skloní zrak svůj jasný, v srdci však klidně rozhodne. [Verse 5] „Jděte tam, kam kůň vás vede, najdete vládce na poli, Přemysl jméno jeho bude, orá zem s párem volů svých.“ [Bridge] Poslové jeli cestou dlouhou, kůň jejich kroky vede sám, u Stadic našli brázdu novou, oráč tam oral rodný lán. [Verse 6] Přemysl pluh svůj tiše zvedá, voly i pole opouští, když slyší, že ho země hledá, za knížete ho povýší. [Chorus 2] Zpívej, země, o Libuši, o kněžně z rodu Krokova, s Přemyslem vládla ku prospěchu, zákonem spoutal národ zas. [Verse 7] Libuše ještě věští slávu, na skále nad Vltavou stála, „Vidím město, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ [Verse 8] Praha vyroste z její věštby, sláva jí bude věčně znít, a rod Přemyslů z její cesty bude tu zemi dlouho řídit. [Chorus 3] Zpívej, země, o Libuši, pramáti knížat českých všech, její hlas dodnes v dálce tuší ozvěnu v starých pověstech. [Outro]