Na křídlech ticha letí andělé, ale něco v jejich očích není tak, jak má být. Obloha se zatahuje, ztrácím věci, co miluji, v jejich slovech cítím zradné šepoty, co mi lžou. Ref: Spiknutí andělů, co mě svádí, a já padám do hlubin, bez cesty zpět. Lži v jejich očích, smích, co mrazí, a já se ptám, proč mi teď křídla pálí? Sloka 2 (intenzivní piano, klidný tón, ale narůstající napětí): Kdysi slibovali ráj, teď je to temnota, a jejich křídla, co měla chránit, teď zraňují. Chci vzlétnout, chci vidět světlo, ale andělé mě drží, mají moc nad mým tělem. Ref (piano zrychluje, temnější, naléhavější): Spiknutí andělů, co mě svádí, a já padám do hlubin, bez cesty zpět. Lži v jejich očích, smích, co mrazí, a já se ptám, proč mi teď křídla pálí? Zvrat (tempo roste, napětí, chaos): Bridge: A teď cítím, jak mě sráží, když pravda zůstává skrytá, v jejich tichu, křídla, co mě měla chránit, teď svírají, a v tom spiknutí se ztrácím, ztrácím se s nimi. Závěr (vyhrocený smutek, řev a gradace emocí): Proč mě vedli do této pasti? Spiknutí andělů… teď vím, co to znamená, v jejich slovech není nic, co by mě mohlo spasit, ztrácím se v temnotě, v bolesti, a jejich smích zní jako kletba v srdci! Řev (na závěr, emocionální výbuch): Spiknutí andělů… proč jsi mě zradil? V tichu slyším jejich křídla, co už nejsou svatá! Spiknutí… andělů…! (Piano exploduje do posledních, divokých akordů, jak se vztek a zoufalství proplétají, vše se pak pomalu ztiší v chaosu a smutku.) Závěrečný klid (piano tiše zůstává, smutek v tónu): A tak teď zůstávám sám, v temnotě, pod křídly andělů, co mě opustili, co mě zradili, a já už vím, že nebyli tím, čím se zdáli být… Spiknutí… andělů…
