[Intro – šeptem / klid] Jo… Všechno se vrací. To, co jsme žili, i to, co teprve vznikne. Paralelní světy nebyly konec… Byly začátek. --- [Refrén] Slyším echo nekonečna, volá mě zpátky, tam kde se hvězdy rodí z prázdnoty a lásky. Paralelní světy byly jen brána vnímání, teď kráčíme dál, za hranici poznání. A jestli padne svět? Tak já padnu s ním, protože nejsem jen tělo — já jsem energie a stín. Slyším echo nekonečna… volá mě zpátky… a ty jdeš se mnou… v tom prázdnu bez otázky. --- [Sloka 1 – „vzpomínka na paralelní světy“] Pamatuješ ten večer, kdy jsme seděli v tichu, a já ti řekl, že vesmír má víc než jednu knihu? Že pravdy se dělí, jak světlo v prizmatu, a to, co vidíš očima, není to nejdůležitější na světě. Viděl jsem světy bez času, lidi bez jména, světlo co neoslepí — jen promění témata. Ticho co nemlčí, ale mluví skrz dech, a cesty, co začínají v jediný dotek. Nechtěl jsem se vrátit, ale věděl jsem, že musím, protože každá odpověď má svou otázku v kusu. A tam, kde se rodí energie a myšlenky v nás, tam jsem slyšel tebe… tichý hlas. [Refrén] Slyším echo nekonečna, volá mě zpátky, tam kde se hvězdy rodí z prázdnoty a lásky. Paralelní světy byly jen brána vnímání, teď kráčíme dál, za hranici poznání. A jestli padne svět? Tak já padnu s ním, protože nejsem jen tělo —já jsem energie a stín. Slyším echo nekonečna… volá mě zpátky… a ty jdeš se mnou… v tom prázdnu bez otázky. [Sloka 2 – kosmická, klidná, velká] V nekonečnu není hranice, jen frekvence vln, jako kdyby vesmír hrál na struny duší svůj tón. Hvězdy nejsou daleko – jsou uvnitř nás, jen čekají až otevřeš oči a přijmeš jejich hlas. Čas se tam nepočítá, jen plyne jak dým, každý krok je dozvukem rozhodnutí svým. Není tam strach, jen pochopení bytí, všechno v klidu… nic neběží… a vše se chytí. A já jsem tam stál… mezi tichem a vlnami, srdce mi bušilo jak buben mezi hvězdami. A pochopil jsem — že jsme víc než těla, jsme příběhy světla, co nikdy nezmizela. [Refrén] Slyším echo nekonečna, volá mě zpátky, tam kde se hvězdy rodí z prázdnoty a lásky. Paralelní světy byly jen brána vnímání, teď kráčíme dál, za hranici poznání. A jestli padne svět? Tak já padnu s ním, protože nejsem jen tělo — já jsem energie a stín. Slyším echo nekonečna… volá mě zpátky… a ty jdeš se mnou… v tom prázdnu bez otázky. --- [Sloka 3 – návrat do reality + síla] A teď jdu tady… zpátky mezi hlukem měst, ale vím, že v sobě nosím celý vesmír na cestu zpět. Když se svět tříští, a každý řeší svůj pád, já vidím dál — tam, kde se rodí nový základ. Protože apokalypsa není konec — je změna tvaru, přestavba duše, co poznala pravdu v žáru. A když přijde bouře, já se nebojím stát, protože znám místo… kde se nemusíš bát. A v ozvěnách hvězd, když zavřu oči, slyším, jak nekonečno za námi křičí: „Všechno se vrací, nic neumírá“ — jen se mění forma, energie zpívá. --- [Refrén – finální, silnější] Slyším echo nekonečna, volá mě zpátky, tam kde se hvězdy rodí z prázdnoty a lásky. Paralelní světy byly jen brána vnímání, teď kráčíme dál, za hranici poznání. A jestli padne svět? Tak já padnu s ním, protože nejsem jen tělo — já jsem energie a stín. Slyším echo nekonečna… volá mě zpátky… a ty jdeš se mnou… v tom prázdnu bez otázky.
0/500