Bílá jachta u ostrova kotvící, vlny do jejích boků divoce bušící, kapitán van Toch něco v morku kostí tuší. Horký vzduch se tetelí, pálí jako ďas, v zátoce Devil Bay zastavil se čas. Hledá perly v hloubce, kde je tma a klid, místní lidi v zátoce tam však nechtějí už jít. „Tam jsou čerti, pane!“ křičí domorodý hlas, „kdo se potopí pod hladinu, zlomí si tam vaz.“ Ale Toch je starej vlk, ten se smrti do očí směje, vytáhne svou dýmku, ví kde je naděje. Jde na břeh sám, jen s nožem za pasem, před zátokou ticha, před tím temným úžasem. (Chorus) Tana Masa, perly a strach, kapitán van Toch v hlubokých vodách. Z vody koukají oči, studený a tmavý, začíná to v klidu, než se svět z toho zblázní. Mlok nebo čert? Je to jedno, brácho, začíná kšeft, co změní světu sako. Vynoří se stín, vypadá to jako stvůra, krátký nohy, tlama, slizká černá kůže shůry. Není to však démon, co by lidi žral, je to jenom zvíře, co by rádo žilo dál. Mlok chce jenom klid a ochranu před žraloky, Toch mu dává nůž, ať odvrátí jejich útoky. „Ty mi dáš perly, já ti dám zbraně,“ tak se zrodil byznys, co zničí tuhle klec. Rruka ruku meje, v zátoce Devil Bay se velká bouře seje. Mlok má nůž v tlapě, kapitán má svůj plán, kterým bude svět hnán.
0/500