[ intro ] [Verse] Ještě pár dní tu práci snesu, Ještě pár dní a potom mizím, Mizím pryč z města, pryč od stresu, Na proti dálkám, vstříc svým vizím. [Verse 1] V duchu už tady stejně nejsem, V duchu už stejně sedím v sedle, Hory a stráně jsou tam kde jsem, Pláže a moře jsou hnedle vedle. [Solo] [Chorus] V sedle mé mašiny, cítím se naživu, Je to jak posedlost, jako pták poletím, Projíždím krajinu, od východu k jihu. A nemám nikdy dost, je to jak prokletí. [Verse] Už se to blíží, už balím věci, Doma už nemám nikde stání, Už tady chodím, jak tygr v kleci, Co je to za pudy nemám zdání. [Verse1] Mašina čeká, už na mě volá, A to dusno dá se nožem krájet, V duchu startuju, Už roztáčí se kola, Už nejde to ustát, chci sednout a jet. [Solo] [Chorus] V sedle mé mašiny, cítím se naživu, Je to jak posedlost, jako pták poletím, Projíždím krajinu, od východu k jihu. A nemám nikdy dost, je to jak prokletí [Solo] [Solo] (Nanananáná) [Verse2] Tak ještě pár dní monotónních, Pak už mě nikdo nezastaví, Už teď se vidím na cestách polních, Okolo louky, pasoucí se krávy. [Verse] Už jenom pár dní a budem spolu, S motorkou splyneme zas v jedno. Už mě tu neudrží ani párem volů. Zmizíme za obzor tam v nedohledno. [Solo] [Chorus] V sedle mé mašiny, cítím se naživu, Je to jak posedlost, jako drak poletím, Projíždím krajinu, od východu k jihu. A nemám nikdy dost, je to jak prokletí [Bridge] Nad hlavou k spánku hvězdnou oblohu, A vítr cítit na svým zátylku, Musím už jet, pomoct si nemohu, V životě potřebuji odchylku. Toulat se jako ptáci kočovný, Nemyslet na nic, ani na zítra, A nemít žádný plány podrobný, Dělat jen to jde z mýho nitra. A nedbat na zásady, Být jenom teď a tady, Vše ostatní jde stranou, Zahojit svoji duši všedními dny rozoranou !! [Solo] [Chorus] V sedle mé mašiny, cítím se naživu, Je to jak posedlost, jako drak poletím, Projíždím krajinu, od východu k jihu. A nemám nikdy dost, je to jak prokletí [Solo] [Corus] V sedle mé mašiny, cítím se naživu, Je to jak posedlost, jako drak poletím, Projíždím krajinu, od východu k jihu. A nemám nikdy dost, je to jak prokletí [Harmonica Solo] (Nanananáná) [End]
0/500