Teď slova Vysokého v síni dozněla, z Mímirova pramene moudrost vyvřela. Pro syny lidí jsou spásou a silou, pro zrádce a obry jen záhubou lstivou. Ljóð eru sungin, Háva hǫllu í! Heill sá er kvað, heill sá er kann! Njóti sá er nam, heilir er hlýddu! Óðins orð, eilífðar rún! Kdo slyšel tyto písně, ať v srdci je nosí, když o pomoc ve tmě Nornám tiše prosí. Ta slova jsou štítem a ostrou zbraní, co před zlým osudem tvou duši chrání. Ljóð eru sungin, Háva hǫllu í! Heill sá er kvað, heill sá er kann! Njóti sá er nam, heilir er hlýddu! Óðins orð, eilífðar rún! Sláva buď skaldovi, co písně zpíval, sláva hrdinovi, co do tmy se díval. Ať těží z nich ten, kdo ty verše zná, než do síně předků ho smrt zavolá. Ljóð eru sungin, Háva hǫllu í! Heill sá er kvað, heill sá er kann! Njóti sá er nam, heilir er hlýddu! Óðins orð, eilífðar rún!
