Je tichý večer, měsíc září, v srdci mám klid, Který nic nerozhází. Svět se točí dál, Stále všude spěch a hluk, já si klidný život vybral, Co si myslí druzí, Je mi vážně fuk. Je mi fuk! Kam jdeš? ptají se, ti, co pořád spěchaj dál, já jen pokrčím rameny, Nevím, sám, Mám v srdci ticho A dělám o čem sním, neprosím o rady, Co chci, To už přece dávno vím. Proč jsi stále sám? ptají se pak dál, já zavrtím jen hlavou, Takhle bych to nenazval, Mám svůj klid a svět, co druzí nechápou, tady mezi stromy, Kde jen listy šeptaj tmou. V ruce fialový kámen, v očích světlo a jas, život je jak klidná řeka, co plyne v každém z nás, Vůně a barvy, vzduch i zem, všechno má pro mne svůj význam, Stresy a spěch, Ty Čert to Vem! [Chorus] Nechám kámen šeptat dál, možná slyšíš, co chtěl říct, v jeho hloubce klid jsem našel, v prstech držím ametyst. Nevěřím v řád, co udává směr, Jsem sám se svým tichem, co šeptá mi víc, než tisíce tváří, co mluví a přitom, neříkaj nic. Nech mě jít, Jen nejdu s davem, nepotřebuju řeči, co křičí klamem. V mém světě mraky kreslí tvary snů, Déšť chladí mi tvář, Po horkém dnu, stará duše, To já jsem, Vše řeším jen S úsměvem. [Chorus] Nechám kámen šeptat dál, možná slyšíš, co chtěl říct, v jeho hloubce klid jsem našel, v prstech držím ametyst. Kde jiní hledají, Jen smysl svůj v davu, já položím tělo své Raději na vlhkou trávu. A na ní zůstanu, A na ní já zůstanu. Jsem introvert, ticho je můj domov, kde myšlenky tančí bez cizích slov, svět může dál spěchat, já zůstanu stát, s polodrahokamem, co učí mě rovnováhu znát, Ve mě samém. Síla je v klidu, v hlubokém dechu, v kráse všedních dní, kde není spěchu, Co kámen chrání, kde mysl zpívá, Kde klid je zbraní, To je můj svět, A to mi prospívá Jóóóó, to se pak zpívá [Chorus] Nechám kámen šeptat dál, možná slyšíš, co chtěl říct, v jeho hloubce klid jsem našel, v prstech držím ametyst.
