Pomalý krok, noc bez směru, v hlavě ticho, v srdci větru. Město spí, ale já jsem bdělý, dívám se vzhůru – žádnej anděl, žádnej děj. Ulice studí jak mokrý sen, v dechu dým a v očích jen… záblesk světel, co mizí v mlze, a já jen jdu. Bez cíle. V klidu. V krizi. Ticho v hlavě, beat v hrudi, noc nás nese, nikdo nesoudí. Zůstaň se mnou, než to zmizí, ve zvuku, co pomalu sílí. Ticho v hlavě, klidný dech, jsem tu s tebou, bez zbytečných vět. Všechno se ztratí – svět i čas, ale tenhle moment… zůstává v nás. O-o-oh, v sobě světlo mám, hoří mi kód, tělo změním v dým. O-o-oh, nezůstane stát, v tomhle beatu mizím, v noci plaveme s tím. Sleduju stíny, jak padaj v prach, v očích odraz – možná strach. Ale i to je součást hry, kdy beze slov říkáme „si“. Nemám plán, jen rytmus v sobě, v uších klid, v těle v tobě. Když zavřeš oči, tak cítíš, že v tomhle tichu se neztratíš. Ticho v hlavě, beat v hrudi, noc nás nese, nikdo nesoudí. Zůstaň se mnou, než to zmizí, ve zvuku, co pomalu sílí. Ticho v hlavě, světlo v tmě, jsme jen vlny – a ty tečou mně. Zůstaň se mnou, aspoň teď, než beat utichne... a přejde vše. Ticho… A ty v něm. Tlukot. Konec.
