[Solo] To není bouřka co v dálce je slyšet, porkletí jezdci se na strojích blíží, motorky zarytý v mozkové míše, rozmetaj na prach co cestu jim zkříží. Ze tmy se vynoří z železné říše. sedlají divoké železné oře, samotný pán pekel, plán cest jim píše. v očích prach cest, daleko k pokoře. Motorky jsou pro ně jak tvrdý drogy, jsou jejich součástí bez nich je jich půl, pokaždé ožijou i když jsou grogy, když sednou do sedel svých tažných mul. [Solo] Motory burácí jako hromy, kovová zvířata svíjí se pod nimi, kolem se v rychlosti míhají stromy, napravo hory a nalevo kotliny. Jak magnet táhne, nezkrotná dálka, cítí se na živu, když pádí krajinou, rychlost je opojná, neznámo láká, veškeré starosti v tu ránu pominou. Motorky jsou pro ně jak tvrdý drogy, jsou jejich součástí bez nich je jich půl, pokaždé ožijou i když jsou grogy, když sednou do sedel svých tažných mul. [Solo] duše je svobodná, když sedí v sedle, a srdce rebelů v rytmu válců bijí, kola pryč metají, bláto rozbředlé, v oblacích prachu identitu ukryjí. Kolem nich žádné záchytné tyče, když světlo rozráží temno pod hvězdami, volní a svobodní stoupají výše, silnice kroutí se jako had horami. [Solo] Motorky jsou pro ně jak tvrdý drogy, jsou jejich součástí bez nich je jich půl, pokaždé ožijou i když jsou grogy, když sednou do sedel svých tažných mul. [Solo] [End]
