Intro Odmalička tančím mezi stíny, mezi světy v mezičase, v jedné dlani zrnko hlíny a na druhé hvězdu v kráse. V jednom stará, v druhém mladá, v každém ten svůj domov má, s každým rokem v sobě skládá víc než jenom jedno já. Verse 1 Ve městě svištím, vítr v zádech, čas mě tlačí, auta troubí, spojení jen v jízdních řádech, žádné vztahy neprohloubí. Pak v lese náhle ztichnu v mechu, kde houby rostou beze spěchu. Verse 2 Ve škole si dopřávám křik i smích, v uších mám podcast, malou sborovnu, den mívám plný pocitů silných, vjemů je moc a prostoru poskrovnu. Pak mlčky stojím s hrnkem v dlani a výhled léčí moje rány. Chorus 1 Jsem mozaika, co se stále skládá, v protikladech nacházím svou nit. Mé duality už dnes mám ráda, jsou cestou, po níž mám jít. Ve světle, stínu, tichu i písni, doma i na světě, ve svobodě a tísni. Verse 3 Na prahu domu cítím kávu, kořeny šeptaj: „Tady jsi to ty.“ Ve známé vůni, v dlouhém rukávu nacházím domova teplo, své jistoty. A přece toužím být jak ptáci, co ve světě se nepoztrácí. Verse 4 Můj tu dů list je barev plný, nekončící řada úkolů. Zavřu oči, slyším vlny, jak víla sedím na molu. Pak pračka pípne dost hlasitě a já jsem zpátky v realitě. Chorus 1 Jsem mozaika, co se stále skládá, v protikladech nacházím svou nit. Mé duality už dnes mám ráda, jsou cestou, po níž mám jít. Ve světle, stínu, tichu i písni, doma i na světě, ve svobodě a tísni. Verse 5 Do třídy světlo v sobě nosím, myšlenky servíruji hlavám dětí. Však často v tichu sama prosím, ať mě také někdo osvítí. Jak svíčka, co do tmy se vzdálí, když její knot nikdo nezapálí. Verse 6 Svět sleduju ráda oknem vlaku, jsem tichý divák, co chce rozumět. Nacházím příběhy, stopy ptáků, kreslím je, ať nemohou vyšumět. Však srdce na mě volá tiše: „Změna se děje, když ruka píše.“ Bridge Jsem silná, zvládnu tisíc věcí, mám plán, vím, co a jak je třeba. Jenže občas toužím přeci neřešit, jestli máme chleba. Jen se schoulit, nechat se hladit, cítit tvou péči, spolu si ladit. Chorus 1 Jsem mozaika, co se stále skládá, v protikladech nacházím svou nit. Mé duality už dnes mám ráda – jsou cestou, po níž mám jít. Ve světle, stínu, tichu i písni, doma i na světě, ve svobodě a tísni.
