Usínám, spím a chtěl bych se dotknout tvojí řasy než ten přízrak zmizí asi než ho probudím mlčím a na nic nemyslím a dialog směle pokračuje slovo za slovem tam pluje tam, kde se světlo mění v stín Padám z těla někam na dno ten otřes je jak probuzení ale konec snu to není Unikat nikam není radno Držím tě v náručí ten okamžik v sobě věčnost má a na světě jsme jen sami dva emocím neporučíš Cítím, jak jsem v tobě a ty ve mně vteřina před zaváháním nevím, před čím se tolik bráním když srdce tluče pevně Tolik bolesti v jedné minutě čekám tu na to, až dáš mi vale a stejně tě miluju tak troufale že svým šípem minu tě


