Sedlám starou mašinu a pořád se v ní vrtám, Každou chvíli nejede já mám ji ale rád. Když ji tlačím vedle ní jak maratonec trtám, Občas jí i nadávám a syčím jako had. Za jinou bych neměnil už na sebe sme zvyklí, I když pořád slyším sakra proč to neprodáš. Jenže bez ní jsem jak kdyby do naha mě svlíkli, Jak se říká malej blbej no ale je náš. Já mám pro ni prostě slabost je to veterán, Nespočítám kolik jsem už večerů a rán. Strávil na ní na cestách a kolik příběhů, Zažil s ní a kolikrát už nad ní zlomil hůl. Tak poslouchej, Já řeknu vám, Proč to tak Je to vážně jednoduchý, Nikdo není dokonalej, I to hovno má svý Mu chy, No tak je má i můj Hárlej. Jinak je to ale parťák s kterým brázdim svět, Už něco dobře přes čtyřicet let. Vsadím se že ta tvá herka, Co je v každým směru skvělá, Dokonalá jak tvá kérka Tolik radosti ti neudělá. I kdyby chtěla. Hele vole chápu tě že tomu nerozumíš, Když si ani došponovat řetěz sám neumíš, Když seš jenom článek mezi sedlem řidítkama, Myslíš si že tvoje herka spravuje se sama. Víš jenom že má to kola motor převodovku, A když někde chcípne ti to sháníš odtahovku, Místo sady nářadí máš svýho mechanika, Svíčky vzducháč karbec písty to ti nic neříká. Kravinama svůj stroj tuníš, jako vůl teď na mě čumíš, řekni sakra čemu nerozumíš? Je to vážně jednoduchý, Nikdo není dokonalej, I to hovno má svý Mu chy, No tak je má i můj Hárlej. Jinak je to ale parťák s kterým brázdim svět, Už něco dobře přes čtyřicet let. Ta mašina by mohla ódy vyprávět.
