Přede dvorem... (Zimní XI, Jan Neruda)

Přede dvorem stará vrba, pně už vydoutnalé, samá jizva, samá troucheň - kdy ji podtít ale? Z jara, když jí zbylá větev květem pookřeje? V létě, když své staré tělo na sluníčku hřeje? Či snad v zimě? Spí pak jistě? Necítí to ani? Starý strom a starý člověk má tak málo spaní!