[Sloka 1] Na dně ticha slyším výkřik snů, každý jizvou psaný, každý z nich mluví k dnům. Cesta krví psaná, co pálí jak mráz, každej krok, co dělám, má svůj důvod je v nás. Svět mě chtěl zlomit, já se jen zasmál, přežil bouře, co by jiný dávno vzdal. Z popela zrozen, z chladu sílu bral, v očích plamen, co nikdy neuhasl nám. [Refrén] Plameny v ledu – to jsme my všichni, hoříme tiše, když svět se mění. Není cesty zpět, když víš, že dýcháš, když srdce mlátí v rytmu, co dává smysl i řád. Plameny v ledu – náš vlastní smysl, hoříme v chladu, a ten nás nikdy nenechá spát. [Sloka 2] Nechci lítost, nechci potlesk, jen ticho po dešti, co čistí ten lesk. Život není hra, kde furt vyhráváš, je to válka duší, kde ztrácíš, co znáš. Někdy tě spálí to, co jsi chtěl mít, a někdy tě spasí to, co ses bál chytit. Jsem jen stín své minulosti, co dýchá dál, učím se padat, abych zas mohl stát. [Refrén] Plameny v ledu – to jsme my všichni, hoříme tiše, když svět se mění. Není cesty zpět, když víš, že dýcháš, když srdce mlátí v rytmu, co dává smysl i řád. Plameny v ledu – náš vlastní smysl, hoříme v chladu, a ten nás nikdy nenechá spát. [Sloka 3] Vidím svět z výšky, i když padám níž, vím, že každý konec zas píše nový rým. Přes prach a popel, přes světla měst, kráčím dál s duší, co odmítá svůj trest. Nechci být hvězda, chci být jiskra, co zapálí noc, až bude hořet samotná zlost! Slova jsou zbraně, co nelžou nám, a pravda bolí, když zůstaneš sám. [Sloka 4] Stojím mezi plamenem a ledem, každej dech je boj, každej krok je veden. Píšu řádky z bolesti i klidu, z chaosu zrozen, z víry a pravdy. Kdo nás zná, ten ví, že nehledáme slávu, jen klid ve válce, co nosí nás ke vzruchu. A když svět ztichne, uslyšíš hlas, co říká: „Zůstaň silný, i když jsi sám. [Refrén] Plameny v ledu – to jsme my všichni, hoříme tiše, když svět se mění. Není cesty zpět, když víš, že dýcháš, když srdce mlátí v rytmu, co dává smysl i pád. Plameny v ledu – náš vlastní smysl, hoříme v chladu, a ten nás nikdy nenechá spát. [Sloka 5 – finále] A tak tu stojím, s hlavou v plamenech, a led mi stéká po rukách jak hněv. Z každé rány stavím most do dnů, apokalypsa za rohem svých snů , kde bolest ztrácí svůj ostrý tón. Všechno, co bylo, zůstává v nás, každej pád mě učí zvednout se zas. Nejsme z kamene, jsme z ohně a mrazu, a právě proto nikdy nepřestaneme hořet. [Závěr- pomalý dojezd] My jsme WinterHellBrothers odjakživa na věky, a tu končí kapitola 2 -Plameny v ledu.
