Něco nelze slovem říct, přesto se snažím o to víc. Snad vše už dáno je, protože už dávno je, kdy mnohé bylo viděno, události, příběhy, i něco spoře oděno. Rozhovory, zamyšlení, vhledy? Snad mi tenkrát v srdci tály ledy. Ten pocit nejde slovem popsat, když to, co bylo jasně vidět mohlo osudu naplno dostát. Kdo určil tu cestu, že vine se jako řeka krajinou, přes pouště lesy, skály, vodopády. Jsou náhoda a svobodná vůle skutečné ? Nebo je to jen cesta po tečně ? Kdo je scénárista, kdo ten příběh napsal? Osud, iluzionista, perfekcionista, nabízí svobodnou vůli jako útěchu. Laskavě, pro ty ve spěchu. To já napsal ten příběh, už kdysi a kdesi, tam kde času není, kde čas nemění. Celé je to hra se sebou samým. Na zapomenutí a rozvzpomenutí. Světlo a tma Nádech a výdech Dobro a zlo Všechno jedno je, nekonečně rozmanité. Hrajíc se sebou hru na svobodnou vůli. A to všechno kvůli. Nepopsatelnosti zážitku, hranic, překážek a oddělenosti. Všechno je jen hra na přehrady a hranice. Blokace a útěky a schovky. Závody a soutěže a dohady. že znát lásku, znamená mít stovky. Když z pohodlnosti nepodlehl lenosti, pochopil princip oddělenosti. Osvícení, vážná věc či šprým? Kdo přesytí se zábavy, svým bytím se zabaví. Kdo přesytí se zábavy, svým bytím se zabaví. Osvícení, vážná věc či šprým? Osud, iluzionista, perfekcionista, nabízí svobodnou vůli jako útěchu. Laskavě, pro ty ve spěchu. To já napsal ten příběh, už kdysi a kdesi, tam kde času není, kde čas nemění. Celé je to hra se sebou samým. Na zapomenutí a rozvzpomenutí. Světlo a tma Nádech a výdech