[Verse 1] Jsem zas sám, jenom z hrnku se kouří, z postele už na mě oči nikdo nemhouří, horkým vínem nehasím svou žízeň; jenom svůj hlad, po tobě a taky slova "mám tě rád". [Verse 2] Tohle bylo totiž na mě vážně trochu moc, když čekal jsem tu na tebe zas skoro celou noc, na tvý vejmluvy dávno není nikdo zvědavej, sbal si věci, padej zpátky, do lihu se dej. [Verse 3] A nevejrej už na mě těma psíma vočima, pochop: všechno jednou končí a zase začíná, mohlas' mít všechno, ale mělas' jen kecy, nedokázalas' jít nikdy správně k věci. [Verse 4] Nevaříš a nepereš, souložíš ze zvyku, a nemáš ráda mojí černou muziku, zato ráda nosíš kožichy a podvazky a mejkapy, a chuť máš vždycky na všechno jak na ženský tak na chlapy. [Verse 5] Nejradši se uděláš s mým šampaňským a whiskou může to být stříknutý i sedmiletou pliskou (?) finská, ruská, polská vodka tobě nejsou vůbec na škodu, když holandskej rum s Beefeatrem nahodí skvělou pohodu. [Verse 6] Mám toho po krk, tvoje teplota, tlak, rosný bod přijde dneska večer někomu ještě vhod, já to ale nebudu: končím, zhasínám, naposled tvý šaty potmě rozpínám. [Verse 7] Vybírám si pomalu kousky tvýho těla, tak se ti to líbilo, taks' to vždycky chtěla, taks' to vždycky chtěla, ale vod jinejch chlapů možná ti i rozumím a možná tě i chápu. A možná tě i chápu Ale už na tom vůbec nezáleží. [Verse 8] Je už totiž pozdě zkoušet něco měnit, když tu vzdycháš pode mnou a začínáš pěnit, moh' bych ti teď vrátit všechny ty hodiny, co prej byly pro tebe se mnou tak nudně povinný. [Verse 9] Je mi tě najednou ale hrozně líto, jsi jen popel v popelníku, kterej neví to, že včera bylo včera a dnes je dnes, včeras' byla kočka, ale dnes jenom pes. [Verse 10] Je půl čtvrtý ráno, a zamřížovaná měsíční invence, rozdělila oknem moje tělo stínohrami na čtverce, umyté jsou deštěm z chodníků, čekají trpělivě v botníku: budoucí šlápoty sobot a nedělí co že nás příště od sebe zas oddělí až nás příště naposledy rozdělí.
