Mé srdce se pomalu vzdává, a mé činy jsou vedeny nadějí. Marně čekám, až se na mě podíváš, Mé oči tě sledují. Procházím se mezi růžemi, trny mě píchají, Bolest, která se mě drží a nikdy nepustí, Mé srdce je zlomené, nic ho nemůže vyléčit, Jen čas ho může časem zahojit. Představoval jsem si, jaké by to bylo Kdybych byl bohatý obklopen leskem Natáhl bych se na saténový písek, Ale byl jsem zasažen bleskem. (CHORUS) Procházím se mezi růžemi, trny mě píchají, Bolest, která se mě drží a nikdy nepustí, Mé srdce je zlomené, nic ho nemůže vyléčit, Jen čas ho může časem zahojit. Ještě to nekončí, teprve začíná, žením se ve svých představách. ale realita je jiná naděje umírá. [solo] (CHORUS) Procházím se mezi růžemi, trny mě píchají, Bolest, která se mě drží a nikdy nepustí, Mé srdce je zlomené, nic ho nemůže vyléčit, Jen čas ho může možná zahojit. Procházím se mezi růžemi, trny mě píchají, Bolest, která se mě drží a nikdy nepustí, Mé srdce je zlomené, nic ho nemůže vyléčit, Jen čas ho může možná zahojit. Teď není čas jít dál, Jen čas ho může možná zahojit. Teď není čas jít dál, Mé srdce už na tebe čekat nebude. Ale jestli se ještě někdy setkáme, Mezi trním budou květiny, můj milý."
