Když temnota zrádná se z hlubokých lesů už k duši tvé blíží, a zákeřný přízrak se v ledových stínech tak neslyšně plíží. Ty narovnej záda a s odvahou udatnou pevně stůj tam, kde z posvátné víry a pevných svých kořenů stavíš svůj chrám. Neb Algiz tě ochrání, božský a nezdolný, zářivý štít, co nenechá smrtelné nebezpečí do tvého srdce teď jít. Algiz verndar, elgur stendur! Guðir kalla, andinn brennur! Skjöldur sterkur, skugginn flýr! Ljósið vaknar, máttur nýr! Když uvěříš lžím, že se nemáš už v životě absolutně čeho bát, pak Algiz tvou pýchu a falešnou jistotu hned přestane hřát. Kdo zbraně své z marnosti, z pouhého rozmaru k nebesům zvedá, ten spásu svou v krvavém boji pak naprosto zbytečně hledá. Když ztratíš své spojení s bohy a neslyšíš pradávné hlasy, tak prázdnota navždycky pohltí všechny tvé budoucí časy. Algiz verndar, elgur stendur! Guðir kalla, andinn brennur! Skjöldur sterkur, skugginn flýr! Ljósið vaknar, máttur nýr! Buď jak jelen hrdý, co vysoko k nebesům zvedá svou zbraň, a vlastní svou duši jak prastarou svatyni s odvahou chraň. Když jako strom pevný, co větvemi svými teď k slunci jen míří, tvůj duch se v tom boji jak orkán hned s nezlomnou silou zas víří. Vždyť Algiz je mostem a pevnou tvou věrnou a kouzelnou stráží, co všechno to strašlivé zlo z tvého života nekompromisně sráží. Algiz verndar, elgur stendur! Guðir kalla, andinn brennur! Skjöldur sterkur, skugginn flýr! Ljósið vaknar, máttur nýr!
