(Sloka 1) Každý den ji vidím, její úsměv, co rozzáří svět, Srdce buší, ale já pořád mlčím, zůstávám stát, V očích má světlo, co bych si přál, Ale já se bojím, že to nebudu já, kdo ji má. (Před-refrén) A v noci, když sním, je to všechno tak blízko, Mluvím sám k sobě, jestli to dokážu, nebo ne. Co když ji ztratím, co když mě nevidí, Co když moje ticho zůstane navždy mlčením? (Refrén) Chci jí říct, že ji miluju, Ale bojím se, že to všechno ztratím. Srdce v hrudi mám, co pláče tiše, Zůstat v tichu, nebo říct, co cítím, co mi leží na duši? (Sloka 2) Vidím ji smát se, jak září, když mluví, Ale já jen koukám, v srdci mám bouři, Slova na jazyku, ale pořád držím krok, Co když se bojí toho, co bych mohl říct? (Před-refrén) A v noci, když sním, je to všechno tak blízko, Mluvím sám k sobě, jestli to dokážu, nebo ne. Co když ji ztratím, co když mě nevidí, Co když moje ticho zůstane navždy mlčením? (Refrén) Chci jí říct, že ji miluju, Ale bojím se, že to všechno ztratím. Srdce v hrudi mám, co pláče tiše, Zůstat v tichu, nebo říct, co cítím, co mi leží na duši? (Bridge) A co když tohle všechno není jen sen, Co když je tu šance, kterou nevidím? Když všechno zůstane skryté ve mně, Možná právě ona čeká na to, co já nedokážu říct. (Refrén) Chci jí říct, že ji miluju, Ale bojím se, že to všechno ztratím. Srdce v hrudi mám, co pláče tiše, Zůstat v tichu, nebo říct, co cítím, co mi leží na duši? (Závěr) Co když je pozdě, co když to nevyjde, Ale třeba v tom tichu najdu sílu, Říct ti teď, co mi na srdci leží, Že tě miluju, a možná to cítíš taky.
