Jaro lásky, Václav Bolemír Nebeský

Nevím, co se se mnou děje zde na tomto širém světě! Vše se jako v máji směje, vše kol pěje, vše kol květe. Máje dech a omlazení rozlity mou duší jsou, nějaké to okouzlení musí vládnout duší mou! K nebi stoupá radosť moje jako skřivánkovým pěním, srdce moje plesá, nyje slavíkovým šveholením. S růžovým červánků pláním sám bych rád se rozplanul, a s větérků jemným váním v dálné kraje zavanul. Sladkým žalem, jemnou tísní hned se srdce moje svírá, hned zas jako nebe věčné rozkoší se otevírá. Jako duha pne se touha po nebi přes širou zem sladkým pudem bych chtěl mluvit s hvězdami a měsíčkem.