Srdce z masa Moudrost není v knihách, je v ránách, co se nezhojí, v očích lidí, co mlčí, ale jejich pohled prozradí. Ulice mě naučila víc než škola,náhoda? Nejsem svatej, mám dny, kdy mlčím jak hrob, kdy i moje rýmy zní jako SOS na strop. Ale právě v tom je pravda – že každej má dno, a někdy musíš kleknout, abys věděl, kde je ono. Lidi říkaj “buď tvrdej”, ale kde je cit? Všichni hrajou silný, ale uvnitř je jen ticho a prázdno, Já radši brečím do veršů než do polštáře, slova mě drží nad vodou, jsou mým vzkazem na majáku v dálce. Nechci být king, chci bejt člověk, co nenechá duši hnít za pozlátkem a kovem. Největší síla je v tom být křehkej, a přesto jít dál, i když jsi sám a všechno tě seká jak sekery. Nejsem svatej, mám dny, kdy mlčím jak hrob, kdy i moje rýmy zní jako SOS na strop. Ale právě v tom je pravda – že každej má dno, a někdy musíš kleknout, abys věděl, kde je ono. Moje pravda není dokonalá, ale je moje, a pokud mě máš slyšet, tak slyš mě teď – než ticho přejde do boje. Život není hra, kde můžeš resetovat. ale když máš srdce z masa, máš víc než celej tenhle svět. Jestli hledáš sílu, hledej v chybách, v těch momentech, kdy jsi sám, ale nepustíš se z břehů. Možná nejsi bezchybný, ale jsi živý – a to je víc než dokonalost, co se bojí citů.
