[Sloka 1] Byl jsem jen kluk z ulice, bez návodu na život, často sám – jak vlk, co bloudí tmou, bez domova, bez klidu. Neštěkám zbůhdarma – mlčím, když mluvím k duši, když kráčím, země ví, že nejsem tu jen pro ruchy. Rány mě krmily, bolest mě vycepovala, v téhle džungli ne každej přežije, pravda řeže jak žiletka. Dnes mám klid – ne ticho, ale mír, už nejdu jen za sebe – mám v zádech smečku, mám směr i cíl. [Refrén] Jdu jak vlk – pomalu, ale jistě, ticho je můj jazyk, cesta je můj příběh. Nečekám štěstí, stojím pevně na zemi, a i když padnu – vstanu, protože ve mně běží plameny. [Sloka 2] Moje jizvy nejsou hanba – jsou mapa dnů, každej šrám mi říká, proč už nelžu, proč už jen jdu. Kladno ve mně zůstalo, Teplice mě zformovaly, mezi dvěma světy roste Falok – ten, co drží dál své ideály. -Bratři z WinterHellBrothers – to je smečka, co se netrhá, každej máme jiný hlas, ale v srdci stejný znak. A když přijde zlo – neuteču, jdu čelem, vlk se nesklání – vlk stojí, dokud nový den nepřijde.. [Refrén] Jdu jak vlk – pomalu, ale jistě, ticho je můj jazyk, cesta je můj příběh. Nečekám štěstí, stojím pevně na zemi, a i když padnu – vstanu, protože ve mně běží plameny. [Sloka 3] Mám v sobě klid i vztek – rovnováhu stínu, nechci být legenda, chci být pevná opora v dešti i v mrazu. Neposuzuju ty, co spadli – pomáhám jim vstát, ale kdo zradí, pozná, že vlk umí i kousat zpět, když je tma. Tohle není hra – je to výpověď života, každej krok je volba, každej dech je otisk odvahy. A i když mlčím – když zavytí přijde z hlubin, věz, že Falok není jméno – jsem to já, je to má duše. [Refrén] Jdu jak vlk – pomalu, ale jistě, ticho je můj jazyk, cesta je můj příběh. Nečekám štěstí, stojím pevně na zemi, a i když padnu – vstanu, protože ve mně běží plameny.
