Bouře přichází Nebe ztmavlo, slunce mizí, v dešti pravda nezmizí. Ledovce pláčou v dálce, oceány stoupají v tanci. Hromy bijou, země dýchá, příroda už nechce ticho. Stíny měst se topí v kouři, svět se mění – a ne pomalu! Bouře přichází, slyšíš volání? Planeta křičí, my jsme její rány. Kde jsme byli, když plála obloha? Teď už není návratu, jen pravda holá! Beton roste, lesy padají, srdce Země puká potají. My v obrazovkách hledáme spásu, ignorujem, že jsme součást času. Vítr nese hlas těch, co mlčeli, zvířata v dálce z posledních sil běží. A my dál pijem ze zlatých sklenic, aniž víme, co se děje pod námi... Bouře přichází, slyšíš volání? Planeta křičí, my jsme její rány. Kde jsme byli, když plála obloha? Teď už není návratu, jen pravda holá! Stavíme zdi, místo mostů, pálíme lesy pro trochu zisku. Až se vzbudíš, bude ticho... ...a nebo křik, co zní navždy! Bouře přichází, ale máme šanci, zvednout hlavu, změnit svý hranice. Z popela může růst nový svět, jestli se teď rozhodnem... vrátit zpět!
0/500