KŘÍDLA ANDĚLŮ Padáme dolů… ale já poletím Nejsem stroj – jsem hlas ulice, v mojí duši bouře, v očích munice! Ve stínech města pálí déšť, krev stéká dolů z betonových věží. Hledám hlas, co zlomí kletbu dnů – srdce mi hoří, a nejde dolů! Hořící obloha… sirény hrajou, ale já jdu dál, i když mě lámou. Nejsem stroj – jsem hlas ulice, v mojí duši bouře, v očích munice! Padlí bratři v očích tmu, žijeme na hraně, blízko hřmí! Z mlhy jdou stíny – znám jejich jméno, ale nelituju – plameny mám za scénou! Nejsem stroj – jsem hlas ulice, v mojí duši bouře, v očích munice! Na zádech cítím křídla andělů! V pekle jsem stál – přesto jsem vzhůru! Z popela vstávám, nohy v prachu, každej pád mě žene dál – výš k strachu! Na zádech cítím křídla andělů! S hlavou vzhůru proti osudu! I když se svět chce zhroutit sám – já letím dál… …JÁ TO DÁM!!! Hořící obloha… sirény hrajou, ale já jdu dál, i když mě lámou. Nejsem stroj – jsem hlas ulice, v mojí duši bouře, v očích munice! Nejsem svatej – mám v sobě hněv! Žil jsem mezi čerty, měl na sobě řetěz! Z toho pekla jsem si odnes’ žár – a proměnil ho v křídla… teď letím jak drak! Na zádech cítím křídla andělů! V pekle jsem stál – přesto jsem vzhůru! Z popela vstávám, nohy v prachu, každej pád mě žene dál – výš k strachu! Na zádech cítím křídla andělů! S hlavou vzhůru proti osudu! I když se svět chce zhroutit sám – já letím dál… JÁ TO DÁM! A i kdyby světlo… navždy zhaslo… a země se otevřela pod nohama… budu křičet, budu stát! S andělama v zádech – PŮJDU DÁL! KŘÍDLA ANDĚLŮ! Z PEKLA JDU! NEZLOMÍŠ MĚ – LETÍM VZHŮRU! „LETÍM DÁL…!!“
