[Sloka] Prostorem letím, točím se, vznáším, rotuji v rytmu, co v sobě strážím. V elipse křivím dráhy i čas, nekonečno šeptá: „neutečeš zas.“ [Refrén] Tak vysoko, když v tom zároveň nízko, stále ke Slunci padám. A tak nízko, přitom pořád vysoko, stále ke Slunci padám, ke Slunci padám. [Sloka] Orbitem letím obří rychlostí, rozpouštím hranice své přítomnosti. Výpočty dráhy zapsaný v nás, gravitace svírá každý můj pád. [Refrén] Tak vysoko, když v tom zároveň nízko, stále ke Slunci padám. A tak nízko, přitom pořád vysoko, stále ke Slunci padám, ke Slunci padám. [Bridge] Signály šumí, glitch v mojí hlavě, čas se mi láme v digitální trávě. Magnetický pole trhá mě na vrstvy, polární záře kreslí mi obrysy. V rychlosti světla ztrácím svůj tvar, rotace kolabuje na nulovej stav. Vidím se zvenčí, fragmenty bytí, v nekonečnu chápu křehkost svýho žití. [Refrén] Tak vysoko, když v tom zároveň nízko, stále ke Slunci padám. A tak nízko, přitom pořád vysoko, stále ke Slunci padám. Ke žhavé hvězdě, i když zpátky lítám, gravitace mě vždy znovu přivítá. Tak vysoko, když v tom zároveň nízko, stále ke Slunci padám, ke Slunci padám.
