V proudu času beze změny setřu slzu pochopení život není bílý ani černý. Život je nit v látce skrytý skoro slepý steh na začátku vzdech nahoru dolů na konci uzel radši dva ať nit se nevyvleče. Ve stoje v leže i vkleče směju se nad sebou už nic mi neuteče. Chytla jsem mízu první a poslední spojila nit a uzlem protáhla vzdech. A nechce se mi párat když teď mám jehlu a nit jehlu a nit pevně v ruce. A nechce se mi párat ten šev co drží steh tvůj a můj dohromady. V proudu času čas se mění v pochopení život není bílý ani černý. Není falešný či věrný. Není špatný ani dobrý. Je víc. Nejdokonalejší z šachovnic. A mně je dovoleno hrát.
