[Intro] Čas běží… a my pořád tady. Jedna cesta. Jedna láska. Jeden domov. čtrnáct let zlato…, a nekončíme. [Sloka 1] Pamatuju první dny — jak svět byl úplně jiný, já bloudil mezi svými stíny, tys byla moje hvězda. Byly chvíle, kdy jsme padli — a přesto drželi se dál, i když život nás tlačil, my jsme to spolu ustáli zlato. Viděl jsem svět se hroutit, lidi měnit masky, ale ty jsi byla ta jediná, co neuhnula, když to bylo čistý. A já vím, že ne vždy jsem byl lehký člověk a někdy na pěst, ale ty si to zvládla. Ty jsi moje láska, můj vzduch, můj svět. [Refrén] Čtrnáct let se blíží — a já pořád po tvém boku, i když venku padá popel, tma a hněv po kroku. Svět se mění, hoří, tříští — ale my se držíme pevně, protože domov není místo… Domov je tam, kde jsi TY a děti se mnou. [Sloka 2] Někdy jsme se ztratili — byli jsme daleko od sebe, ale osud nás vzal zpátky, protože některý pouta jsou psaný v nebi. Viděl jsem slzy, viděl jsem smích, viděl jsem nás unavený, ale taky jsem viděl sílu, co máš v sobě — a ta mě vždycky zvedne. Mara běhá jak vítr, v žilách oheň, hlava bouře, ale je to kus mě — tak chápu, proč někdy křičí víc, než je možné. A Natálka? Naše princezna, co roste jak světlo z popela, když ji vidím smát se… vím, že život pořád má s duší vlčí. [Refrén] čtrnáct let se blíží — a já pořád po tvým boku, i když venku padá popel, tma a hněv po kroku. Svět se mění, hoří, tříští — ale my se držíme pevně, protože domov není místo… Domov je tam, kde jsi ty a děti se mnou . [Sloka 3] Když přišla apokalypsa — ne venku, ale v nás, když se dny dusily tíhou a noc nám brala dech zas a zas, ty jsi šla se mnou, ať byl kolem oheň nebo mráz, držíš mě za ruku i tam, kde se člověk sám sobě ztratí. Svět se trhal na kusy, lidé mizeli v prachu svých chyb, ale ty jsi stála u mě — ne krok za mnou, ale vedle. A já pochopil, že láska není jen slib… Láska je zůstat, když se všechno kolem hroutí. [Sloka 4] Tak když zavřeš oči a uslyšíš tenhle track, chci, abys cítila, že tvůj muž stojí, a neotáčí se zpět. Že všechno, co jsme dali… něco znamenalo. Že nejsi jen „má žena“ — jsi *život*, co mi tohle všechno dává. A až přijde další rok, další bitva, další stín, já budu pořád ten, co tě obejme, i když svět bude křičet. Protože láska není slovo. Láska je TEBE držet… i když všechno kolem padá. [Outro] 14 let… A jsme pořád tu. Ruku v ruce. A já nikam nejdu. Nikdy.
