Text: Vašek Mikuda ----------------------- Jak vítr zpívá v Andách má píšťalka zní, před svým domem sedím na šedém kameni. Na patio vjíždí krásná žena má, v její tváři úsměv copem zamává. Pak vybíhá psí smečka, štěkot, vytí zní, kůň se plaší, vzpíná, padá na zemi. Spadla jsi z koně. Spadla jsi z koně, žal na srdce usedá. Spadla jsi z koně. Spadla jsi z koně, Zkamenělý stojím sám. Na nebi kondor krouží, nad vrcholky skal. Ruce se mi třesou, k tobě klopýtám. Zas volám tvoje jméno, k srdci tisknu tě. Šeptám, stále prosím, vrať se, vrať se. Apus tvojí duši, do výšin vynáší, Pachamama zpívá, na cestu poslední. Spadla jsi z koně. Spadla jsi z koně, žal na srdce usedá. Spadla jsi z koně. Spadla jsi z koně, Zkamenělý stojím sám. Možná se zas vrátím, v novém zrození. Budu s tebou sedat,, na šedém kameni. Možná v jiné době, v jiné zemi snad, svoji ženu, dítě, budu objímat. ---------------------------------------------------------- Text jsem napsal na motivy prožitku minulého života. Fenomén minulých životů je předmětem různých výkladů — od psychologických a neurologických po spirituální. Ať už jde o konstrukci mozku, nebo o něco přesahujícího běžné vysvětlení, zážitky vyvolané hypnózou jsou velmi silné a vlivem vypnutého filtru vědomí "opravdové".
