Píseň Eihwaz: o Tisu a Ose

​Když divoká bouře se nad krajem žene a drtí i kamenné skály, jen posvátný tis tu dál hrdě stojí a hledí až do mrazné dáli. Eihwaz je osa, jež v hluboké temnotě spletité kořeny skrývá, zatímco v koruně moudrost a prastará, vesmírná síla zas zpívá. Je to ten neměnný, prastarý bod, jenž propojí nebe a hluboké stíny, aby tvé srdce už neznalo strach a setřáslo pocit té tíživé viny. ​Ýviður stendur, rætur í djúp! Lífsins og dauðans heilagi hjúp! Stofninn er sterkur, storminn hann þolir! Eihwaz oss tengir, andinn ei dvelur! ​Zelené jehličí naději dává a smrtící jed v sobě tiše teď nese, ten, kdo se vyhýbá temnotě v sobě, ten úzkostí hned celý se třese. Však válečník pravý, co s odvahou pije tu hořkou a magickou šťávu, získá hned tajemnou, vesmírnou sílu a pozná pak nesmrtelnou slávu. Musíš jít hluboko do říše tmy, bys pochopil posvátné světlo a záři, jen z největší zkoušky se zrodí zas život a odvaha v bojovníkově tváři. ​Ýviður stendur, rætur í djúp! Lífsins og dauðans heilagi hjúp! Stofninn er sterkur, storminn hann þolir! Eihwaz oss tengir, andinn ei dvelur! ​Tak nehledej únik a snadnou teď cestu, když těžkosti sráží tě k zemi, buď prastarým tisem, co odolá mrazu a zůstane stát pevně před všemi. Eihwaz je obrana, nezlomná vůle, co uvnitř tvé duše teď dřímá, když zrádný a ledový, severní vítr tě celého chladně teď jímá. Spoj v sobě podsvětí, zemi i nebe a narovnej udatně svá zlomená záda, kdo pevně své kořeny do skály zatne, ten v žádné bitvě už nikdy nepadá. ​Ýviður stendur, rætur í djúp! Lífsins og dauðans heilagi hjúp! Stofninn er sterkur, storminn hann þolir! Eihwaz oss tengir, andinn ei dvelur!