Když plamen v krbu tak divoce tančí, Loki se ve stínu potichu mračí. Slova má sladká, však v hrdle má jed, roztaví pýchu a nejtvrdší led. On není přítel a není to vrah, jenom nám do očí nasype prach. Mezi všemi světy on neustále pádí, v chaosu a lžích si nejraději řádí. Loki, bragðarefur og eldanna herra, Heimurinn brennur, nú fer allt til verra! Blekking og flærð, hans eina er ást, Örlögin munu í logunum fást! Jeho jsou děti, co pohltí svět, na každou lest má on odpověď hned. Vlk, co rve řetězy, had v mořské tůni, Loki už cítí tu Ragnaröku vůni. Odsoudil Baldra do nejhlubších tmám, v poutech a zradě teď zůstává sám. Kde had jed mu do tváře neustále cedí, přesto on na náš svět vítězně stále hledí. Loki, bragðarefur og eldanna herra, Heimurinn brennur, nú fer allt til verra! Blekking og flærð, hans eina er ást, Örlögin munu í logunum fást! Teď album se uzavře, končí ten klid, Loki nám přetrhne poslední nit. Až okovy prasknou a země se zachvěje, spálí ty falešné, naivní naděje. Tak pozvedni číši na poslední zmatek, pro lháře i věrné je tohle ten svátek. Plameny šlehají, chaos už žhne, tato píseň v tobě krev rozestříkne!
