[Intro] Wehabe… stojíme tu. Ne kvůli minulosti, ale kvůli tomu, co přijde. A není cesty zpět… [Sloka 1] Vidím města padat, vidím plameny růst, svět, co jsme znali, se změnil na zlost a lež. Lidi běží, ale před nimi neutečeš, srdce buší, ale svědomí nezavřeš. Tohle je chvíle, kdy vstaneš – nebo skončíš, kdy pravda bolí víc, než to, že dýcháš, i kdybych padl tisíckrát, já vstanu zas – protože neexistuje cesta zpět. [Refrén] Když planeta už křičí, není cesty zpět, když minuty se táhnou a poslední vzduch se točí. W.H.B stojí vzadu, ale dopředu jdou srdcem, když zůstaneš stát – spolkne tě peklo i se světem. Není cesty zpět – slyšíš to v krvi znít, buď půjdeš vpřed, nebo přestaneš. [Sloka 2] Dým se válí nízko, ticho pálí ušní bubny, před očima stíny, ale vím, že nejsou prázdný. Všude slyším závist, strach a praskající sny – lidi ztratili duši, a teď hledají viníky. Já nehledám nic – jen cestu skrz popel, svět nás testuje, bráško, každým novým dnem. Ať už přijde cokoliv – já jdu dál, protože zastavit se v apokalypse znamená pád. [Refrén] Když planeta už křičí, není cesty zpět, když minuty se táhnou a poslední vzduch se točí. W.H.B stojí vzadu, ale dopředu jdou srdcem, když zůstaneš stát – spolkne tě peklo i se světem. Není cesty zpět – slyšíš to v krvi znít, buď půjdeš vpřed, nebo přestaneš. [Sloka 3] Na horizontu ticho. Žádný pták. Žádnej zvuk. Jen vítr plný vzpomínek, kde byl kdysi lidský hluk. Dneska stojí válečník. Srdce tvrdý, oči černý, ne proto, že chtěl – ale protože musel přežít i zemřít. Tohle není příběh hrdinů – tohle je příběh těch, co se pod tlakem nezlámali, ale stali se mečem, oheň v žilách, led v textu, když přijde noc – my se nebojíme času. [Sloka 4] Kde byli všichni, když planeta prosila o dech? Kde bylo lidstvo, když příroda lámala kost i hněv? Teď tu stojíme sami – na troskách vlastních snů, ale kdo pochopí, taj zná cestu ke vzestupu. A já vím, že svět půjde dál – jestli my půjdeme taky. Já jsi jdu pro to, co dává smysl – pro nový začátek náš.
0/500