[Intro] Čas ukáže pravdu , pravdu kterou zná jen on, já tu dneska ale budu psát pravdu o sobě, kdo jsem, tak se usaď a dobře poslouchej. --- [Sloka 1] Jmenuju se Tomáš, ale svět zná pouze Faloka, jsem jen obyčejný chalan, nejsem jen vymyšlený trouba. Od mala jsem věděl, že život nebude snadnej, ale v srdci sem nosil víru, že jednou to zvládnem. Nebyl sem anděl, měl sem pády, chyby, ale kdo je bez nich? Vždycky to jsou ty rýhy, co dělají člověka člověkem – ne dokonalost, i když mě tlačil svět, já držel vyrovnanost. --- [Refrén] To sem já – Falok, Tomáš je moje jméno, dávám do slov duši, dávám pravdu, ne jen ego. Neskrývám se, žádná maska, žádný klam, tohle je můj příběh – a já v něm stojím sám. --- [Sloka 2] Byly chvíle, kdy sem si říkal: „Proč já?“ kdy bolest a zklamání přišly jak lavina. Ale vždycky se zvednu, protože vím, že musím, ne pro sebe jen, ale i pro ty, co tu se mnou zůstaly. Rodina, děti – důvod proč sem tady, oni mi dávají sílu, když mám na zádech stíny. Život není hra, je to dar i zkouška, a každý den ti ukáže, kolik máš v srdci kouzla. --- [Refrén] To sem já – Falok, Tomáš je moje jméno, dávám do slov duši, dávám pravdu, ne jen ego. Neskrývám se, žádná maska, žádný klam, tohle je můj příběh – a já v něm stojím sám. --- [Sloka 3] Nejsem dokonalý – a nikdy nebudu, ale právě proto každý verš má hodnotu. Nepíšu pro slávu, nepíšu pro peníze, píšu, protože slova léčí – a to je víc než tisíce. Kdo mě zná, ten ví – nejsem jen hlas ve tmě, nejsem jen jméno, co se vrylo do hry. Jsem Tomáš i Falok – dvě tváře, jeden cíl, najít v sobě klid, i když svět je plný hříšných chvil. --- [Sloka 4] Až se jednou ohlídnu zpátky na svůj běh, chci vidět, že sem stál, i když padal svět. Že sem nehrál roli, že sem zůstal sví, že moje děti uvidí chlapa, co měl sny. Tak poslouchej ty řádky, nejsou jen tak, je to kus mě – můj život, můj znak. Falok – to sem já, Tomáš je to jméno, ať ví každý – že srdcem píšu tohle všechno.
