[VERSE 1] Vaříš mi čaj a za oknem je zima, já cítím se malá v tak velkém světě. Do školní aktovky z lásky svačina, přesto něhu hledám v každé tvé větě. Nakupovaly jsme spolu nerušeně, šetřily drobný, sbíraly bodíky. Učila jsi mě, jak za málo peněz vykouzlit hodně muziky. ⸻ [CHORUS] Jen jednou jsem chtěla slyšet od tebe, že mě budeš milovat, i když mi ten vlak ujede, že mě obejmeš a budeš při mě stát. Jen jednou jsem chtěla slyšet tě říct, že mi věříš víc než svému strachu. ⸻ [VERSE 2] Vím, že jsi dávala, co šlo dát, co sis sama nikdy nemohla brát. Cit se u vás moc nenosil, tak se makalo z plných sil. Alobal, čokoláda, adventní čas, kouzla z ničeho, jen pro nás. Dnes už to snad chápu, že nic nenahradí ti mámu a tátu. ⸻ [CHORUS – variation] A já ti nevyčítám, že jsi neuměla říkat věci, co měly mě hřát. Jen si nosím kulku, co byla střela, malý šrapnel, jestli jsem dost, jen tak. ⸻ [BRIDGE] Dnes už vím, že láska se nezaslouží, že žena není až na posledním místě. Učím se chtít, učím se stát jistě, učím se být, a ne jen sloužit. ⸻ [FINAL CHORUS] Tak ti odpouštím, mami, pomalu, ne proto, že už to nebolí. Ale proto, že už nečekám na pochvalu ani na ty věty, které nezvolíš. Beru si teplo, co jsi mi dala, a zbytek nechávám odejít. Vařím ten čaj, co piju ho odmala, teď už je na programu konečně žít.
