jakoby mě opouštěla ta zdravá mysl, nikdo nemůže mě pomoci, vrací se věta, že prej to je nes-mysl, není to žádný vý-mysl, ničí nás jako těžební prů-mysl, už je to pár let zpět, kdy nebyl tento svět, pro mě tím vysněným, spíše takovým posraným. nemám schopnosti vrátit čas, cestou k srdci neprošel ten jas, objevil bych chvíle plné těch krás. jakoby mě opouštěla ta zdravá mysl, nikdo nemůže mě pomoci, vrací se věta, že prej to je nes-mysl. není to žádný vý-mysl, ničí nás jako těžební prů-mysl. já zůstal jsem tu zase, zastavený v tom čase, a slzy stékají po řase. ty roky takhle plynou dál, že to takhle bude já se bál, zkončily ty chvíle kdy já se smál, a celý svět se semnou otřásal. neřeknu vám proč to tak mám, protože to ani já nevím sám, já nelžu vám,na to přísahám. vypořádat tehdy pomohl mi les, teď po mě neštěkne ani ten pes. jakoby mě opouštěla ta zdravá mysl, nikdo nemůže mě pomoci, vrací se věta, že prej to je nes-mysl. není to žádný vý-mysl, ničí nás jako těžební prů-mysl. já neměl jsem smysl života, pro mě byla tu jen ta robota, a taky ta nekonečná samota. Na nulu klesla ta má hodnota, stejná byla jen tělesná teplota, žádná spřízněná duše,byla jistota. jakoby mě opouštěla ta zdravá mysl, nikdo nemůže mě pomoci, vrací se věta, že prej to je nes-mysl. není to žádný vý-mysl, ničí nás jako těžební prů-mysl. ale uběhlo tak patnáct let snad, a jedna holka se začla o mě za-jí-mat. konečně jsem nebyl sám a začal mi-lo-vat, ten svět pro mě začal e-xi-sto-vat a já začal spoustu věcí ob-je-vo-vat. moje srdce láskou začalo se na-pl-ňo-vat, ochotný jsem byl pro ní cokoliv o-bě-to-vat. bylo to jako bych navštívil sedmé nebe, Denčo,celou dobu i teď miluji tebe, z tvé nepřítomnosti mě v hlavě jebe a ten nekonečný chlad moje tělo zebe. jakoby mě opouštěla ta zdravá mysl, (začalo mi jebat) nikdo nemůže mě pomoci, vrací se věta, že prej to je nes-mysl. není to žádný vý-mysl, ničí nás jako těžební prů-mysl, snad nebyl to jen úúúmmyyyssslll jako by mě to už nestačilo a ono se to všechno otočilo jako bych toho neměl už dost mezi námi je nekonečný Most a já už z ničeho nemám tu radost. energii vystřídala slabost , závislý jako na sladkost, ale teď připadám si jako ohryzaná kost. vrací se nám ta minulost, kupi se v nás ta zlost. ale ach ta její nevinnost, chybí mi její pří-tom-nost. Denčo já Tě mám ráád pořád dost. ale strach mám že jsem si vybudoval novou zá-vis-lost
