[Intro] [Verse 1] Když slunce zpod mraku vyleze, pospíchá k tobě skrz okna domů, vyšle své odlesky a posléze zabarví dřevo do zlatavých tónů. [Verse 2] Světlo v lidech, kteří umí nadchnout, protože stále ještě zvládnou žasnout. Světlo mezi lidmi jako drobné záblesky, předtím, než propletou své paprsky. [Verse 3] Všimnout si těch, co v rohu stojí, když všichni kolem spěchají dál, podat dlaň tomu, kdo světa se bojí, na chvíli vrbou, aniž bys vyzvídal. [Bridge] Má svou sílu hlavně proto, že kráčí bok po boku tmě, však kdo by byl rád za sluneční svit, před kterým by se nebylo kam skrýt? [Chorus] Já bloumám tak světem, dobré skutky mi nejsou cizí. I člověk může být světlem, co proniká skrze les až na kůru břízy. [Verse 4] Když lampy zhasnou v ulicích, nikdo netruchlí za jeho zář, schoulené v sametu usne na Měsíci, aby nám ráno zas pohladilo tvář. [Verse 5] Co slunce vloží do květů, stane se brzy sladkým plodem a dobro, co daruješ světu, jak potůček lesem poteče proudem. [Bridge] Má svou sílu hlavně proto, že kráčí bok po boku tmě, však kdo by byl rád za sluneční svit, před kterým by se nebylo kam skrýt? [Final Chorus] Já bloumám tak světem, dobré skutky mi nejsou cizí. I člověk může být světlem, co proniká skrze les až na kůru břízy. Já bloumám tak světem, dobré skutky mi nejsou cizí. I člověk může být světlem, co proniká skrze les až na kůru břízy. [Outro]
