Když v dávných dobách předkové své základy zde položili, tu zemi, která v krvi zní, svým vlastním potem vykoupili. Othala značí domov náš, kde v každém kameni krev dřímá, zde vládne tradice a řád, co každou bouři v klidu snímá. Není to jenom kus té země, je to tvůj osud, tvé jsou kořeny, v tom odkazu jsi zakotven, na věky věků vyvolený. Óðal er arfur, jörðin mín! Blóðið rennur, stjarnan skín! Forfeður vaka, stoltir standa! Óðalahelgi, ríkur landa! Kdo zapomene na své předky a otcovský svůj dům pak zradí, ten v cizích končinách se ztrácí, jen v chladu mrazivém pak chladí. Bez kořenů jsi jako list, co podzimní vítr marně honí, a v tichu prázdných duší jen tvé svědomí pak smutně zvoní. Však kdo tu půdu brání dál a nosí hrdě rodné jméno, ten má své místo v síni bohů, navždycky pevně podepsáno. Óðal er arfur, jörðin mín! Blóðið rennur, stjarnan skín! Forfeður vaka, stoltir standa! Óðalahelgi, ríkur landa! Tak střež ten odkaz jako poklad, co v srdci svém máš hluboce skrytý, tím svazkem s těmi, co tu byli, jsi navždycky a pevně spjatý. To není jenom majetek, to duše národa je čistá, zde v domově tvých předků leží tvá budoucnost a cesta jistá. Ty jsi jen strážce na chvíli, než předáš štafetu svým dětem, ať tvoje krev i v budoucnu zas vzkvétá tímto severským světem. Óðal er arfur, jörðin mín! Blóðið rennur, stjarnan skín! Forfeður vaka, stoltir standa! Óðalahelgi, ríkur landa!
