Hej! Kdo z vás mě zná?!

Hej! co zůstane když příjde noc? Láska ,odvaha a síla, co jsme nenechali spát. --- HEJ ! Slunce pomalu zapadá za městem. Působí to, jako by už neměl sílu – jako starý pes, co už nechce štěkat, ani se rvát. ------ "Kurva, svoboda není zadarmo,!" ale já nechci stát, já chci žít naplno. ---- Mám prázdný kapsy a hlavu plnou myšlenek. Cigareta voní jako levnej alkohol. Město je hlučný, ale já si jdu svojí cestou – špinavý boty a unavený sny. ---- Co zůstane, když shasnou světla? Slova ,co jsme neřekli, co jsme nechali spát. ---- Západ slunce připomíná řež – něco, co pomalu rozežírá čas. Obloha vypadá, jako by hořela. Sedím na střeše, nohy mi visí dolů, a říkám si: "Jestli tohle není klid, tak co to kurva je?" ------ Neskrývej své pravdy ,nenech se vést lží, každej den je šance, co se už nevrátí! ----- Děti si venku hrají a dělají bordel. Z dálky houká vlak – zní to smutně. Máš v očích smutek, který se ti rozmazává po tváři jako rtěnka na sklenici, co po tobě zůstala. Vzduch je těžký, voní spáleninou. V dálce řezný starý traktor, už nikam nejede. A já jdu dál, bez cíle, když celý svět kolem pomalu usíná. "Povězte mi – kde je domov?" Západ je jako řež – studenej a trochu smutnej. Teplo slunce už je pryč, zůstalo jen světlo. ---- každý konec je začátek, každá stráta je dar, a kdo naslouchá, slyší hlas času. Svět je tvrdý ,a život krátky, ale každý krok co uděláme má váhu. ---------- Každej večer vypadá stejně – žádný velký emoce, žádná romantika. Jen světla ve skle, bordel v hlavě, ... kurva co se děje! a stíny, co mě pronásledujou jako výčitky. "Já nejsem ticho!" Západ ztrácí barvy, jako když se člověk mění. A já si říkám – možná je to tak správně. Mezi světlem a tmou stojíme, srdce bije,mysl hledá. Kdo víc poznal strach,víc zná odvahu, kdo padl, ví, jak vstát . -------