Jednou se potácel, pan Vávra domů, z putyky álejí Lípovejch stromů. Pojednou však to v něm, začalo bublat, prdel jak papiňák, počala mumlat. Jak to v něm klokotá, padly mu do oka, veřejné záchodky, už šlape na schodky. Držíc se za prdel, vyřvává z pln hrdel. Vřítil se do budovy, oči jak mají sovy. Byla tam hajzlbába, bůra od něj si žádá. Situace prekérní, má jen kartu platební. Na Vávru zahřímá, že karty nepříjmá. Požaduje svůj peníz, bez něj že nebude nic. Před hajzlbábou klečel, jak starej kozel mečel. Ať prý ho tam pustí, bůra mu odpustí. V pajšlu,že to burácí, A že kontrolu strácí. Hajzlbába je tvrdá, na pětikačce trvá. Takhle to nemohlo, býti však nastálo, jistě již tušíte, co se pak událo. Vávrovi povolil prdelní svěrač, A bábě na boudě, šik by se stěrač. Co potom nastalo, už bych tak nechal, jen řeknu že Vávra, od tam dost spěchal.
0/500