Hoří… !!!

Hoří… !!! Hoří nám louka, hoří i sen, někdo tu spálil, co chránil náš den. Stojím tu sám, s písní na rtech, v kapse mám sirky a právo na vztek. Hej, zvedni hlas – ať hory zní! Nechť vítr ví, že nejsme sami! Z popela vstanem, už žádný klam – hoří nám louka, ale ne náš chrám. Ať prší benzín, ať fouká mráz, dokud zpíváme, nezmizí v nás. Když louka hoří, my hoříme s ní, nejsme z popela – my jsme ten dým! Po cestách dlouhých, po dechu psů, šli jsme jak blázni, co hledají zlatí díl, Ale kdo víru má, ten nemusí lhát, a kdo si zpívá, ten ví, kým se chce stát, Hej, zvedni hlas – ať hory zní! Nechť vítr ví, že nejsme sami! Z popela vstanem, už žádný klam – hoří nám louka, ale ne náš chrám. Když všechno shoří, co zbyde v nás? Jen srdce v dlaních a poslední čas. Zpívej se mnou, ať víš, že jsi žil – než ti zítřek smyslů zbaví a to hned. Hej, zvedni hlas – ať hory zní! Nechť vítr ví, že nejsme sami! Z popela vstanem, už žádný klam – hoří nám louka, ale my jsme tam. Ať prší benzín, ať fouká mráz, dokud zpíváme, nezmizí v nás. Když louka hoří, my hoříme s ní, nejsme z popela – my jsme ten dým!